vzpomínka na paní Ludmilu Orlovskou
Večér po pohřbu maminky sa u mňa zastavíl Vítek, abych poděkovál všeckým, co přišli na hřbitov zazpívat i těm, co nemohli a modlili se v někde daleko od nás na dovolené...
Takže Ajko, Zdeni, Gábi, Pájo, Sylvi, Luci, Dorko, Bajko, Pěťo, Petíku, Kubo, Juro, díky. Jak už jsem letos psal u pohřbu Luboše Strnada - právě toto prosté být spolu je dle mého nejdůležitější smyslem Nivničky. A jak pěkně řekla Gábi, když jsme sa v Hradčovicách lúčili: "Soubor sa už celý nescházá jak dřív, ale máme sa pořád rádi. A to je dobře!" Všeci pokývli hlavama, nasedli do aut, odjeli a cestou mysleli na drobnou, tichou a skromnou paní, která je roky podporovala.
foto: Křtiny Matúška 28. 6. 2009. |
